Dobrý den.
V létě se chystám na Podkarpatskou Rus. Kdyby byla možnost touto cestou najít člověka, který umí česky a byl by ochoten mně ukázat místní zajímavosti. Samozřejmě za odměnu.

S pozdravem Premysl Khyn

Kontakt: brezda@centrum.cz

Dobrý den,
omlouvám se, že vás obtěžuji, ale nevím, kdo by mi s tímto problémem pomohl:
moje rodina z otcovy strany žila v době od 1922 do 1938 v obci Tisašalamon, kde spolu s dalšími kolonisty vybudovali kolonii Stráž.
Stále se mi vrací vzpomínka na mého otce Klementa Špačka (vloni v listopadu by se dožil 100 let), který na sklonku života měl přání se podívat na dům, který rodinou ve Stráži postavili. Mnoho důvodů (mezi jiným jeho těžká nemoc a rychlá smrt) mi zabránili mu jeho přání splnit.
Velmi rád bych se tam (teď už bez otce)  podíval.
Protože je to ale dlouhá cesta a určitě bude trvat více dní, byl bych rád, kdybych tam nejel sám.
Otec mi nezanechal žádné kontakty na lidi, kteří v kolonii Stráž žili. Myslím si, že by se ale mezi nimi snad našel nějaký dobrodruh, který by se tam se mnou vypravil.
Obracím se proto na vás s prosbou o pomoc (radu) s vyhledáním lidí, kteří v kolonii Stráž žili. S největší pravděpodobností to již budou vnuci původních kolonistů a tak není hledání jednoduché.
Možná někde existuje seznam kolonistů, kterým byly přiděleny pozemky v této lokalitě. Vím, že existovala družstva kolonistů, asi by po nic měly být někde nějaké dokumenty. Nevím ale, kam se obrátit.
Možná by vůbec bylo záslužné zmapovat historii kolonií na Zakarpatsku. Nebyla dlouhá (cca 18 let), ale svědčí o velikém nadšení a obětavosti našich předků. Na takové lidi by tento národ neměl zapomínat!

V této souvislosti bych chtěl upozornit na skutečnost, že obec Tisašalamon je na území, které snad mělo zůstat (podle nějaké dohody) v Československu a bylo v rozporu s touto dohodou zabráno SSSR. Možná by bylo zajímavé, kdyby se na tento problém podíval nějaký odborník na historii Zakarpatska.

Josef Špaček
66471 Veverská Bítýška 86
602753035

Obracím se na Vás a vaše občanské sdružení s prosbou o získání informací o knězi Fedoru Máhovi, žijícím od roku 1946 v Praze. Jedná se o rodáka z Podkarpatské Rusy ( Rakovo okr.Perečín, ročník 1921-3 ). Tento kněz je vrstevníkem mého dědy Juraje Máhy/Jiří Máha (asi nebyli v přízni) a poslední žijící pamětník válečných a poválečných let ve své domovině, kdy odcházeli do širého světa.

Mám obrovskou touhu získat kontakt, setkat se s ním a získat nějaké paměti o dědovi. Doposud jsem kontaktoval řecko-katolickou i pravoslavnou církev, ale bez úspěchu. Z jejich rodné vsi mám informaci, že má úřad poblíž Staroměstského náměstí a kontaktují ho přes prostředníka z Užhorodu. Pokud mi budete moci jakkoli pomoci budu vděčen.

S úctou a poděkování za odpověď Pavel Blažek, Rtyně v Podkrkonoší tel.732714549

Čtvrté číslo časopisu roku 2014:

- Den Rusína v Praze
- Podkarpatská Rus v neklidné střední Evropě
- Konference o národnostních menšinách
- Přednáška Huberta Ripky v Podkarpatském klubu v Londýně v říjnu 1944
- Rusínská menšina a migranti
- Mladí Rusíni na Slovensku
- Povídka Ireny Trnkové

Každý tvor, teda aj človek, má svoje osobitosti, svoje spôsoby vyjadrovania a celkovú prezentáciu vo vzťahu k okoliu. Človek nemá rád, ak ho niekto príliš usmerňuje, diriguje, alebo (ako nás kedysi na vojne) šikanuje, buzeruje, či s ním všelijako manipuluje. A ešte k tomu od takého človeka ( skupiny ľudí, minority, národnostnej menšiny, národa), vyžaduje lásku, vernosť, obdiv, oddanosť, poslušnosť a stotožnenie sa z útvarom nielen vojenským, ale i štátnym a to napríklad aj tak, aby si obhrýzal nechty pri zápase národného mužstva, aj keď nikto z jeho komunity nesedí, obrazne povedané, ani len na striedačke.
Ale za príkladmi netreba chodiť ani ďaleko, ani do hlbokej minulosti a dalo by sa o nich hovoriť aj do nekonečna v krčme, ktorá nemá záverečnú.
Jedného dňa pred pár rokmi sme sa odviezli autobusom do istej rusínskej dediny na východnom Slovensku. Sprevádzali sme našich hostí z Ameriky, väčšinou už len potomkov rusínskych vysťahovalcov. Bolo dohodnuté, že v miestnom drevenom kostolíku pre nich farár odslúži starosvovienskú cyrilometodejskú liturgiu, ktorej podobu si ich predkovia uchovávali vo svojom srdci aj ďaleko za morom.
Keď však prítomní namiesto"Hospody pomiluj" počuli "Pane zmiluj sa" a celá liturgia pokračovala v slovenskom jazyku, bola Služba pozastavená a sprostredkovatelia sa farárovi snažili diskrétne vysvetliť, s akými očakávaniami prišli títo ľudia do kostolíka svojich predkov.
Farár sa bránil argumentom, že Najvyššiemu je jedno v akej reči sa k nemu veriaci prihovárajú.
Na to mu odpovedal vtedajší predseda Svetovej rady Rusínov a až do smrti dramaturg prešovského Divadla Alexandra Duchnoviča Vasiľ Turok takto: " Keď je to teda jedno, otče, tak potom na akého boha stvoril nás, Rusínov ?!"
Liturgia potom prebiehala k spokojnosti prítomných.
Amiň.