Čtvrté číslo časopisu roku 2014:

- Den Rusína v Praze
- Podkarpatská Rus v neklidné střední Evropě
- Konference o národnostních menšinách
- Přednáška Huberta Ripky v Podkarpatském klubu v Londýně v říjnu 1944
- Rusínská menšina a migranti
- Mladí Rusíni na Slovensku
- Povídka Ireny Trnkové

Každý tvor, teda aj človek, má svoje osobitosti, svoje spôsoby vyjadrovania a celkovú prezentáciu vo vzťahu k okoliu. Človek nemá rád, ak ho niekto príliš usmerňuje, diriguje, alebo (ako nás kedysi na vojne) šikanuje, buzeruje, či s ním všelijako manipuluje. A ešte k tomu od takého človeka ( skupiny ľudí, minority, národnostnej menšiny, národa), vyžaduje lásku, vernosť, obdiv, oddanosť, poslušnosť a stotožnenie sa z útvarom nielen vojenským, ale i štátnym a to napríklad aj tak, aby si obhrýzal nechty pri zápase národného mužstva, aj keď nikto z jeho komunity nesedí, obrazne povedané, ani len na striedačke.
Ale za príkladmi netreba chodiť ani ďaleko, ani do hlbokej minulosti a dalo by sa o nich hovoriť aj do nekonečna v krčme, ktorá nemá záverečnú.
Jedného dňa pred pár rokmi sme sa odviezli autobusom do istej rusínskej dediny na východnom Slovensku. Sprevádzali sme našich hostí z Ameriky, väčšinou už len potomkov rusínskych vysťahovalcov. Bolo dohodnuté, že v miestnom drevenom kostolíku pre nich farár odslúži starosvovienskú cyrilometodejskú liturgiu, ktorej podobu si ich predkovia uchovávali vo svojom srdci aj ďaleko za morom.
Keď však prítomní namiesto"Hospody pomiluj" počuli "Pane zmiluj sa" a celá liturgia pokračovala v slovenskom jazyku, bola Služba pozastavená a sprostredkovatelia sa farárovi snažili diskrétne vysvetliť, s akými očakávaniami prišli títo ľudia do kostolíka svojich predkov.
Farár sa bránil argumentom, že Najvyššiemu je jedno v akej reči sa k nemu veriaci prihovárajú.
Na to mu odpovedal vtedajší predseda Svetovej rady Rusínov a až do smrti dramaturg prešovského Divadla Alexandra Duchnoviča Vasiľ Turok takto: " Keď je to teda jedno, otče, tak potom na akého boha stvoril nás, Rusínov ?!"
Liturgia potom prebiehala k spokojnosti prítomných.
Amiň.

Společnost přátel Podkarpatské Rusi jako zástupce Rusínské národnostní menšiny v České republice sleduje s obavami vývoj na současné Ukrajině. Aktivity Ruské federace jsou z hlediska mezinárodního práva nepřijatelné. Na druhou stranu je však třeba vzít v potaz nedodržování práv původních obyvatel území dnešní Zakarpatské oblasti (zvláště Rusínů) současnou Ukrajinou (samozřejmě i Sovětským svazem v minulosti). Jde zejména o práva svobodně se přihlásit ke své národnosti a právo na vyučování v rusínském jazyce.

Společnost přátel Podkarpatské Rusi proto apeluje na vládu, prezidenta a další státní orgány České republiky, aby při jednáních s představiteli Ukrajinské republiky (případně představiteli třetích států na mezinárodních fórech) podporovala oprávněné požadavky původních obyvatel současné Zakarpatské oblasti Ukrajiny:

• Rusíni (stejně jako další původní národy Zakarpatské oblasti Ukrajiny) mají právo na uznání svého jazyka a právo učit se svému jazyku na státních školách.
• Rusíni a další původní národy mají právo na uznání své národnosti. Musí mít možnost se ke své národnosti svobodně přihlásit při každé vhodné příležitosti (sčítání lidu apod.).
• Rusíni a další původní národy musí mít právo sami si upravovat záležitosti spadající do oblasti kultury, vyučování apod. Toto právo by mělo být upraveno vzákonech a reprezentováno vlastními svobodně zvolenými autonomními orgány.

Žádné z výše uvedených základních práv a svobod není na současné Ukrajině státními orgány plně dodržováno a uplatňováno. Právo současného územní Zakarpatské oblasti Ukrajiny (historicky Podkarpatské Rusi) na vlastní samosprávu a autonomii je zakotveno již mezinárodní smlouvě uzavřené dne 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye. Obyvatelstvo Zakarpatské oblasti požadavky na autonomní postavení vyjádřilo rovněž v referendu uskutečněném v roce 1991.

Ukrajina v současné době prochází velkými změnami. Je otázkou jestli z nich vyjde posílena či naopak. Sluchu by se však mělo dostat všem národům a národnostem.

Představitelům České republiky připomínáme, že zaniklé Československo uzavřelo výše zmíněnou smlouvu v Saint-Germain-en-Laye. Podkarpatská Rus by tak z hlediska ČR neměla být zemí neznámou a nevýznamnou. Společnost přátel Podkarpatské Rusi rovněž připomíná, že Česká republika za více než dvacet let nebyla schopna na území Podkarpatské Rusi zřídit konzulát ani české kulturní centrum.

Třetí číslo časopisu roku 2014:

Společnost přátel Podkarpatské Rusi byla pověřena výhradní distribucí českého překladu Magocziho knihy Národ odnikud - ilustrované dějiny karpatských Rusínů. Naším prostřednictvím se kniha dostala na pulty některých významných knihkupectví, která ji nabízejí k prodeji za 238 Kč. Kniha je vytištěna na křídovém papíru a na 120 stránkách většího formátu přináší kromě kvalitního textu známého odborníka na rusínskou kulturu a historii téměř dvě stovky nejreprezentativnějších fotografií, map a ilustrací z dějin rusínského národa.
Na akcích SPPR budeme knihu prodávat pro naše členy se slevou. Knihu ale také můžete dostat až do domu poštou, když si ji objednáte na adrese SPPR, nebo ještě lépe pro rychlejší vyřízení, na adrese člena výboru, který má distribuci knih na starosti: Jiří Havel, Rostislavova 11, 140 00 Praha 4, mail: j.v.havel@seznam.cz. V tomto případě budeme našim členům knihu účtovat 150 Kč, k tomu 92 Kč poštovné, takže vás kniha vyjde na 242 Kč, to znamená téměř na stejnou částku, za kterou je kniha nabízena v obchodech. Prosíme ale uvádějte v objednávce, že jste členy SPPR, abychom vám neúčtovali plnou cenu.
Zároveň si dovolujeme připomenout, že se blíží vánoční svátky a své přátele, příbuzné a známé můžete potěšit některou z knih vydanou SPPR. Zakoupením těchto publikací podporujete vydání dalších knih s tematikou Podkarpatské Rusi. Zde si dovolujeme připomenout naše poslední tituly Cesty a křižovatky, vzpomínky Světly Mathauserové na Podkarpatskou Rus, kde strávila dětství či knihu o fotbalové legendě Alexu Bokšayovi. Ze starší produkce krásné povídky Jaromíra Tomečka ve svazku Na poloninách nebo Mezi Huculky od Anny Brtníkové – Petříkové. Přesáhne-li cena objednávky 250 Kč nebudeme účtovat poštovné. Kompletní nabídku našich publikací najdete na webových stránkách naší Společnosti.

Druhé číslo časopisu roku 2014:

- Diskuse ve veřejném prostoru o osudu Podkarpatska
- Profesor Magocsi dostal Cenu Rudolfa Medka
- Valná hromada 2014
- Obrázky z Koločavy
- Ivan Pop: První světová válka a Podkarpatská Rus
- Život bojovníka
- Karel Richter: Jak republika přišla o část svého území