O Zákonu č.212/ 2009 Sb. ze dne 9. června 2009 je dnes víc než jasné, že se poslancům nevydařil a původní, dobře míněný zámysl zákonodárců splněný nebyl. Podle rozvláčného názvu tohoto dosud platného zákona se má jednat o zmírnění majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. V průběhu uplynulých desítek let se nedočkali od státu „zmírnění najetkové křivdy" ani původní majitelé nemovitostí - všichni již zemřeli. Zatím se nedočkali ani jejich některé žijící děti v současné době ve stáří okolo 80 roků. Právě oni mají své trpké zkušenosti s vyřizováním „Žádosti o odškodnění" když byli správním orgánem odmítnuti, vzhledem k tomu, že nesplňují podmínky dané v „§ 3 odst. 1 písm. c)" citovaného zákona.
Ve svém výkladu poslancům při projednávání novely zákona ve sněmovně zástupce navrhovatele senátor Tomáš Grulich, dne 13.12.2011, mimo jiné uvedl :
.. „ Smyslem navrhované změny zákona č. 212 je zejména snaha odstranit tvrdosti, které tento zákon představuje. Nejčastějším důvodem pro zamítnutí žádosti o vypořádání správním orgánem je nedodržení podmínky uvedené v současné zákonné úpravě, a to opuštění a zanechání majetku na Podkarpatské Rusi mezi daty 5. 11. 1938 až 18. 3. 1939, a tedy nedodržení přesného časového úseku přibližně čtyř měsíců, přičemž odjezd převážné většiny poškozených se konal v intervalu více než rok. Toto časové období bylo v zákoně voleno poměrně nešťastně, bez bližšího povědomí o historických událostech daného období a vzhledem k vyhrocenosti situace na území Podkarpatské Rusi. ... "
Většina těch, kteří byli donuceni k repatriaci dříve a opustili své nemovité majetky před 5.11.1938 nebo jiní, kteří zůstali třeba jen o jeden den na místě déle, při dokončování svých služebních poviností a proto odjížděli později až po 18.3.1939 dnes nemají podle současně platného zákona na odškodnění nárok.
O nápravu Zákona č.212/2009 se v průběhu roku 2011 postaral Senát parlamentu ČR. Senátní navrhovatel vyhotovil návrh zákona, senátoři jej projednali a všemi hlasy přítomných jej schválili na své 11. schůzi dne 4.8.2011.
12.8.2011 byl připravený a neprodleně předložený všem poslancům do poslanecké sněmovny tak, aby s ním mohli vyslovit souhlas již v prvém čtení ( viz § 90 odstavec 2 zákona č. 90/1995 Sb, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.)
K vyjádření Vládě ČR byl senátní návrh zaslán dne 17.8.2011. Na svém řádném zasedání s obsahem předložené novely zákona Vláda vyslovila souhlas a naděje na zmírnění majetkové křivdy za nemovitosti, které zanechali původní majitelé na území Podkarpatské Rusi se tak zvolna stávala skutečností.
Nyní již zbývaly dva poslední kroky :
- schválení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu a
- podepsání novelizovaného Zákona prezidentem České republiky.
Nikdo z účastníků řízení už nepochyboval, že se konečně po projednání senátního návrhu, změní zákon č. 212/2009 Sb. a následně pak skutečně dojde ke zmírnění majetkových křivd občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi.
Organizační výbor Poslanecké sněmovny doporučil senátní návrh novely zákona č.212 k projednání a v průběhu 32. schůze dne 13. prosince 2011 přišla věc na pořad.
Tuto část jednání v poslanecké sněmovně řídil místopředseda poslanecké sněmovny, poslanec Lubomír Zaorálek. Hned ve svých dvou krátkých úvodních větách pronesl překvapivé a šokující sdělení, které po dosavadním a vcelku příznivém průběhu celého schvalovacího procesu nikdo nečekal. Všem, kterých se náprava původního zákona týká a měli možnost sledovat jednání poslanců v parlamentu zatrnulo, když slyšeli úvodní slova že :
"Mám tu veto padesáti poslanců, zřejmě na zkrácené projednávání, ano, podle § 90 odst. 2 je to veto proti zkrácenému projednávání, které tady bylo navrženo.
Bylo navrženo, abychom vyslovili souhlas již v prvém čtení, ale to se nám tedy nepodaří."
Slovo pak, jako první dostal předkladatel novely zákona senátor Tomáš Grulich, který poskytl poslancům dokonale připravený výklad a uvedl tak projednávání sněmovního tisku č.447.
Po něm vystoupil zpravodaj - poslanec Vít Bárta a do obecné rozpravy se pak přihlásil poslanec Vladislav Vilímec :
„Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že není potřeba nějak obšírně uvádět senátní návrh novely tohoto zákona, poněvadž se velmi pečlivě tomu věnoval, jak zástupce navrhovatele, tak i pan zpravodaj. Já se přiznám, že vzhledem k tomu, že oprávněným osobám - a v tuto chvíli se už jedná pouze o děti bývalých majitelů - je kolem 80 let, je na místě usilovat o rychlé projednání návrhu zákona, samozřejmě ten zákon vyžaduje legislativní úpravy.
Ony už také se píší - ty legislativní úpravy - proto bych si s dovolením osvojil původní myšlenku pana zpravodaje Víta Bárty a navrhl zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 40 dní. Děkuji."
Vyslovené veto, jako nepochopitelný nesouhlas, zamítnutí urychleného projednání, neočekávané po jednohlasném souhlasu senátu a po kladném vládním stanovisku se v té chvíli stalo obstrukcí, násilnou brzdou a hrubým zásahem do hladkého průběhu jednání.
Na otázku do kanceláře parlamentu, kteří poslanci vetovali novelu zákona 212, přišla odpověď s dalším překvapujícím sdělením :
„Veto bylo podáno poslaneckým klubem ČSSD."
Nikdo by v tomto případě jistě nepředpokládal, že veto uplatnili poslanci ČSSD, když se všeobecně ví, jak kritická je věková hranice oprávněných osob a jejich počet, vzhledem k neúprosné mortalitě stále klesá.
Vrcholem všech překvapivých sdělení na položené otázky byla odpověď paní poslankyně Hany Orgoníkové, členky klubu ČSSD. Na přímý dotaz, proč se poslanci sociální demokracie rozhodli oddálit schválení senátní novely zákona 212 odpověděla, že o to poslance v průběhu nedávného osobního jednání požádal předseda občanského sdružení Podkarpatská Rus, pan Ing. Josef Havel. Prý proto, že chce, aby byl čas do senátního návrhu novely zákona 212 dodatečně dopracován jako oprávněný požadavek několika osob žijících trvale v Izraeli.
Předkladatel novely zákona, pan senátor Tomáš Grulich ve svém výkladu mimo jiné uvedl, že :
„Právní předpis, který umožňuje ve větší míře kompenzovat výše uvedené nároky občanů České republiky, nabyl účinnosti 1.1.2009. Do doby účinnosti tohoto zákona zemřeli všichni bývalí majitelé nemovitostí a jejich děti mají přibližně kolem 80 roků. A tak se jich za dobu účinnosti tohoto zákona přihlásilo asi pouze 600, z nichž většina současnou praxí správního orgánu byla odmítnuta. Bylo vyhověno přibližně 200 žádostem."
Z toho vyplývá, že na nápravu zmírnění majetkové křivdy občanům České republiky bude nadále, možná o několik měsíců déle čekat přibližně 400 osob.
V případě zkráceného projednávání a vyslovení souhlasu poslanců již v prvém čtení mohli dostat oprávnění žadatelé novoroční dárek. S jakým počtem z nich má s Ing. Havel dohodnuto zastupování při jednáních o náhradu a vypořádání to ví jenom on sám. Jaká je výše sjednané provize v uzavřených smlouvách s klienty je všeobecně známá, - činí 10% resp. 12,5% z částky získané za odškodnění od každého jednotlivce.
Provize od několika uchazečů z Izraele ( možná 2 možná 10 ) mohla být nabídnuta i vyšší, alespň podle enormní aktivity ing. Havla. Snaha a úspěch budou jistě odměněny a nezůstane jen u prozatím poskytnutého pobytu na pozvání při exotické dovolené. Všichni, asi 400 osob, kteří doposud čekali, musí tedy ještě nějaký čas vydržet. Přejme jim pevné a nehoršící se zdraví.
Jednání v poslanecké sněmovně dne 13.12.2011 o předložené senátní novele tedy oproti očekávání neskončilo schválením právního předpisu.
Za příznivých okolností a půjde-li vše hladce může být zákon přijat po zkrácení lhůty na 40 dní po projednání v rozpočtovém výboru někdy v roce 2012.
