Rusíni v Kyrgyzstánu – nová výstava Československé století v Kyrgyzstánu

Masarykovo mezinárodní kulturně-vzdělávací centrum připravilo novou výstavu Československé století v Kyrgyzstánu, kterou budou moci návštěvníci zhlédnout od 17. srpna do 10. září 2026 v prostorách Domu národnostních menšin v Praze. Výstava představuje jedinečný příběh československých osadníků, kteří před sto lety odešli do tehdejší sovětské Střední Asie, aby se podíleli na budování nového průmyslového centra v dnešním Kyrgyzstánu.

Zvláštní pozornost je věnována Rusínům z Podkarpatské Rusi, kteří tvořili významnou součást československého výrobního družstva Interhelpo. Právě Podkarpatská Rus patřila v meziválečném období k oblastem, kde měla myšlenka sociální spravedlnosti a budování nové společnosti značný ohlas. Několik desítek Rusínů proto přijalo výzvu k účasti na odvážném projektu, který měl pomoci industrializaci Sovětského svazu.

Výstava představuje krátký výtažek z výsledků vůbec prvního systematického výzkumu osudů rusínských účastníků Interhelpa na území dnešního Kyrgyzstánu. Výstava otevírá dosud neznámou kapitolu rusínských dějin. Poprvé přináší ucelený pohled na osudy Rusínů, kteří se rozhodli dobrovolně odejít z demokratické Československé republiky do Sovětského svazu, kde očekávali naplnění ideálů sociální spravedlnosti a lepší budoucnost pro sebe i své rodiny. Jejich příběhy patří k dosud opomíjeným kapitolám dějin Podkarpatské Rusi i československého vystěhovalectví. Návštěvníci se mohou seznámit s jejich životními příběhy, motivacemi k odchodu z Podkarpatské Rusi i s jejich dalším působením ve vzdálené sovětské republice.

Do Kyrgyzstánu se v letech 1925–1932 vydaly celkem čtyři hlavní transporty a jeden mezitransport, které přivezly více než tisíc československých osadníků. Mezi nimi bylo i 68 Rusínů. Zatímco v prvním transportu z března 1925 cestovalo pouze osm Rusínů, druhá vlna osadníků v roce 1926 již zahrnovala 59 Rusínů z Podkarpatské Rusi. Nábor organizoval mimo jiné poslanec KSČ Emanuel Šafranko z Mukačeva. Právě Podkarpatská Rus se tehdy stala jedním z důležitých zdrojů nových členů družstva. Rusíni se podíleli na budování továren, dílen i další infrastruktury a stali se součástí mnohonárodnostního prostředí Interhelpa. Podle pamětníků zde ve 30. letech žili a pracovali příslušníci sedmnácti národností, kteří mezi sebou komunikovali směsicí jazyků označovanou s nadsázkou jako „interhelpovština“.

Výstava však nabízí širší pohled na celé dějiny Interhelpa a jeho odkazu. Na čtrnácti výstavních panelech je zachycena historie družstva od jeho založení v Československu v roce 1923. Samostatné tematické okruhy se věnují fenoménu Interhelpa, české stopě v kyrgyzských horách a zrodu místního alpinismu, období stalinského teroru, účasti interhelpovců ve Svobodově armádě i životnímu příběhu Alexandra Dubčeka, který v kyrgyzském prostředí prožil část svého dětství a dospívání.

Impulsem ke vzniku výstavy byla spolupráce jejího autora Erika Lukase se Zastupitelským úřadem České republiky v Astaně při přípravě vzpomínkových akcí k 100. výročí příjezdu prvních československých osadníků do Biškeku dne 24. dubna 1925. Výstava, kterou Erik Lukas připravil ve spolupráci s historikem Vlastimilem Křišťanem z Ministerstva obrany České republiky a Štěpánem Černouškem, ředitelem společnosti Gulag.cz, byla poprvé představena v rámci festivalu Velká mise v Biškeku za podpory Městského domu kultury Dialog. Následně byla instalována v Národním historickém muzeu, kde se setkala s mimořádným zájmem veřejnosti. Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva obrany České republiky. Pražská repríza nyní přináší možnost seznámit se s touto pozoruhodnou kapitolou společných dějin také domácím návštěvníkům a připomenout si méně známou rusínskou stopu v dějinách československého vystěhovalectví.

Erik Lukas