Kongres Rusínů 2023 Novi Sad

V tradičním dvouletém odstupu po setkání Rusínů v polské Krynici se v pořadí již 17. Světový kongres Rusínů uskutečnil ve dnech 17. až 19. srpna 2023 v srbské Vojvodině. Souběžně proběhlo 11. Mezinárodní fórum rusínské mládeže.

Ve čtvrtek 17. srpna odpoledne proběhlo ještě před samotným jednáním kongresu setkání delegátů a hostů v Kočuru (Коцур, část obce [opštiny] Vrbas). Setkání proběhlo v místní pobočce rusínské národní rady (menšinová samospráva) a bylo možné si prohlédnout také řeckokatolický kostel. Následně se účastníci přesunuli do Ruského (Rusínského) kulturního centra v Novém Sadu.

Samotné jednání probíhalo 18. a 19. srpna v prostorách univerzity v Novém Sadu. Delegáty a hosty kongresu úvodem pozdravili zástupci města, autonomní oblasti Vojvodina a srbského parlamentu. Následně byly předány ceny Vasila Turoka–Heteše a Ivana Manajla Pro Arte Ruthenorum. Cenu Vasila Turoka za rok 2023 získal Vladimír Protivňák, bývalý předseda Rusínské obrody na Slovensku, spoluzakladatel Muzea moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích a dlouholetý tajemník Světového kongresu Rusínů. Cenu Ivana Manajla dostali sochař, malíř a grafik z Vojvodiny Silvester Makaji a v Maďarsku žijící Podkarpatský malíř Petro Feldeši. Úspěšný bohužel nebyl návrh Společnosti přátel Podkarpatské Rusi na ocenění Folklorního souboru Skejušan cenou Vasila Turoka.

Následovaly vystoupení a zprávy čestného předsedy kongresu Paula Roberta Magocsiho, předsedy Světové rady Rusínů Stepana Ljavince a delegací z jednotlivých států (Srbsko, Ukrajina, Rumunsko, Chorvatsko, Polsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko, USA s Kanadou). Profesor Magocsi zmínil svůj návrh či spíše myšlenky z minulého kongresu v Krynici. Soudí mj., že by se početní zastoupení delegátů z jednotlivých států mělo odvíjet od počtu Rusínů v nich žijících a kongres by se měl otevřít více organizacím (spolkům) z každého státu. Po diskusích se však domnívá, že věc bude třeba ještě probrat a později počítá se zveřejněním myšlenek či návrhů v periodiku Info Rusín či jiných časopisech. Stepan Ljavinec mluvil o činnosti rady od kongresu v Krynici. Začala další fáze Rusko – Ukrajinské války, kterou Světová rada Rusínů odsoudila. Jako nebezpečné se také jeví, že ukrajinské státní orgány ne vždy rozlišují mezi symboly rusínskými a ruskými. V prosinci 2022 uskutečnila Služba bezpeky Ukrajiny (civilní kontrarozvědka) razii v pravoslavném chrámu Krista Spasitele v Užhorodě, rusínské symboly a tiskoviny byly označeny za „separatistický“ materiál. Pokračují snahy o uznání práv Rusínů na Ukrajině. Předseda Ljavinec zrekapituloval komunikaci s představiteli Benátské komise (poradní orgán Rady Evropy pro otázky ústavního práva), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Evropské unie, Slovenska, Ukrajiny i dalších států a organizací. Vyjádřil podporu vstupu Ukrajiny do Evropské unie a naději, že přes evropské instituce bude možné vyvolat reálný dialog o právech Rusínů na Ukrajině. Mluvčí delegací z jednotlivých států ve svých prezentacích informovali o činnosti spolků za uplynulé dvouleté období. Mluvili o uspořádaných akcích a festivalech, vydávaných časopisech, vysílání sdělovacích prostředků. Informovali také o knihách v rusínském jazyku a překladech knih s tématikou rusínské historie do většinových jazyků příslušných států. Tématem zpráv bylo rovněž sčítání lidu, jež nedávno proběhlo v řadě států s rusínskou menšinou. Např. na Slovensku se méně lidí přihlásilo k rusínskému mateřskému jazyku (38 679 v porovnání s 55 469 v roce 2011). Zaznělo tak, že je třeba rusínství dostat více do rodin. Také je třeba apelovat na bohoslužby v rusínském jazyce. Rovněž je záhodno usilovat o funkce v politice, neb tam se rozhoduje.

Tajemník a členové revizní komise informovali o hospodaření Světového Kongresu Rusínů. Kongres má pouze malý rozpočet v řádu jednotek tisíců EUR. Většina příjmů plyne z příspěvků členských organizací.

Součástí programu byla rovněž prezentace vědeckých a vydavatelských počinů. Doc. Valerii Padiak působící v Ústavu rusínského jazyka a kultury Prešovské univerzity v rámci ní představil knihu „Moja lira i kumbal“. Obsahuje některé z textů Alexandra Duchnoviče převedené do moderního rusínského jazyka a opatřené komentáři. V rámci debaty docent Padiak zdůraznil, že pokud má národ literaturu, nedá se jeho existence popřít. Profesorka Olena Duć-Fajfer z Jagellonské univerzity mluvila o národu, asimilaci a o skutečnosti, že zajímavý (národní) život probíhá i na periferii.

První den jednání proběhlo rovněž fórum rusínské mládeže. Novou předsedkyní se stala Světlana Bojčuk z Rumunska. Souběžně probíhala práce komisí. Ustanoveny byly komise pro kulturu, pro vzdělávání a jazyk, pro historii, pro informace a vydavatelství, pro turistiku a granty).

Druhý den jednání (19. srpen) začal zprávami předsedů komisí, kteří informovali o záměrech na období 2023 až 2025. Členové komisí však mezi kongresy většinou příliš nekomunikují, je proto otázkou, nakolik se cíle podaří splnit. Oproti kongresu v Krynici byla následná diskuse delegátů poměrně krátká. Na návrh Milana Jána Pilipa kongres schválil nový velký znak Rusínů, jež je inspirován velkým státním znakem meziválečného Československa. Bylo také schváleno nové sídlo Světového kongresu Rusínů. Nově bude sídlit na adrese Muzea rusínské kultury v Prešově (Masarykova 20). 71 přítomných delegátů schválilo členy nové Světové rady Rusínů. Za Českou republiku se členem rady stal Jurij Kapac, člen výkonného výboru Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Předsedou rady byl opět zvolen Stepan Ljavinec (člen rady za Maďarsko). Tajemníkem kongresu zůstal Vladimír Protivňák. O pořadatelství dalšího kongresu v roce 2025 se přihlásilo Rumunsko. Podle předběžných propozic by se mělo jednání uskutečnit v Bukurešti v prostorách rumunského parlamentu. Na závěr jednání kongresu podepsali předsedové členských organizací Memorandum o dlouhodobé spolupráci.

Závěrečný program proběhl v Ruském Keresturu (Руски Керестур, část obce [opštiny] Kula). Bylo možné navštívit nejen Festival papriky, jejímž pěstováním je Kerestur známý, ale také budovu muzea (stará budova rusínského gymnázia, sídlí zde také menšinová samospráva - rusínská národní rada [http://rusini.rs/]) či rusínského divadla. Ve Vojvodině (Jugoslávii) byli Rusíni jako národnost uznáváni i v období tzv. reálného socialismu. Dlouhodobě zde proto působí školy s rusínským vyučovacím jazykem (základní, gymnázium). I ve Vojvodině však Rusíni měli a mají značné obtíže. V osmdesátých letech 20. století odešli mnozí v důsledku hospodářských problémů do zahraničí. V devadesátých letech se potíže dále prohloubily kvůli sankcím uvaleným na Svazovou republiku Jugoslávii. Uprázdněné domy po Rusínech obsazovali srbští uprchlíci z Bosny či Chorvatska. Ze strany většinového srbského obyvatelstva byl zájem převzít gymnázium, jež vykazovalo relativně malé počty studentů. Podařilo se ho udržet i díky studentům z Podkarpatské Rusi. Pokles lidí hlásících se k rusínské národnosti v Srbsku (Vojvodině) však stále pokračuje. V roce 1971 se za Rusíny ve sčítání lidu přihlásilo 20 608 osob, 18 052 v roce 1991, v roce 2011 pak 14 246 a 11 483 v roce 2022. Nejvíce Rusínů (3 595) žije v opštině Kula, jejíž součástí je Ruský Kerestur (popis2022.stat.gov.rs, stat.gov.rs).

Foto:

Kongresová snídaně v parku na lavičce. Organizace trochu pokulhávala.

Česká delegace

Česká delegace a čestný předseda kongresu Paul Robert Magocsi