Občanské sdružení Společnost přátel Podkarpatské Rusi bylo založeno v roce 1990. Ideově navazuje na Klub přátel Podkarpatské Rusi založený v období meziválečného Československa v Bratislavě. Cílem Společnosti je zejména prohlubování vztahů s občany a organizacemi Zakarpatské oblasti Ukrajiny (bývalé Podkarpatské Rusi), podpora Rusínů na území České republiky a popularizace Podkarpatské Rusi (Zakarpatské oblasti) v ČR. Společnost vydává časopis Podkarpatská Rus, další neperiodické publikace, pořádá besedy, výstavy a filmové projekce. Členy Společnosti jsou Rusíni, Češi narození na území Podkarpatské Rusi a lidé mající vztah k tomuto území. Členská základna čítá okolo 500 lidí z České republiky i dalších států. Ve vedení Společnosti se postupně vystřídali Alexandr Veličko, Jaromír Hořec, Miloslav Kopecký, Jiří Havel, Agáta Pilátová a Dagmar Březinová.

Prohlášení Společnosti přátel Podkarpatské Rusi

Společnost přátel Podkarpatské Rusi jako zástupce Rusínské národnostní menšiny v České republice sleduje s obavami vývoj na současné Ukrajině. Aktivity Ruské federace jsou z hlediska mezinárodního práva nepřijatelné. Na druhou stranu je však třeba vzít v potaz nedodržování práv původních obyvatel území dnešní Zakarpatské oblasti (zvláště Rusínů) současnou Ukrajinou (samozřejmě i Sovětským svazem v minulosti). Jde zejména o práva svobodně se přihlásit ke své národnosti a právo na vyučování v rusínském jazyce.

Společnost přátel Podkarpatské Rusi proto apeluje na vládu, prezidenta a další státní orgány České republiky, aby při jednáních s představiteli Ukrajinské republiky (případně představiteli třetích států na mezinárodních fórech) podporovala oprávněné požadavky původních obyvatel současné Zakarpatské oblasti Ukrajiny:

  • Rusíni (stejně jako další původní národy Zakarpatské oblasti Ukrajiny) mají právo na uznání svého jazyka a právo učit se svému jazyku na státních školách.
  • Rusíni a další původní národy mají právo na uznání své národnosti. Musí mít možnost se ke své národnosti svobodně přihlásit při každé vhodné příležitosti (sčítání lidu apod.).
  • Rusíni a další původní národy musí mít právo sami si upravovat záležitosti spadající do oblasti kultury, vyučování apod. Toto právo by mělo být upraveno vzákonech a reprezentováno vlastními svobodně zvolenými autonomními orgány.

Žádné z výše uvedených základních práv a svobod není na současné Ukrajině státními orgány plně dodržováno a uplatňováno. Právo současného územní Zakarpatské oblasti Ukrajiny (historicky Podkarpatské Rusi) na vlastní samosprávu a autonomii je zakotveno již mezinárodní smlouvě uzavřené dne 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye. Obyvatelstvo Zakarpatské oblasti požadavky na autonomní postavení vyjádřilo rovněž v referendu uskutečněném v roce 1991.

Ukrajina v současné době prochází velkými změnami. Je otázkou jestli z nich vyjde posílena či naopak. Sluchu by se však mělo dostat všem národům a národnostem.

Představitelům České republiky připomínáme, že zaniklé Československo uzavřelo výše zmíněnou smlouvu v Saint-Germain-en-Laye. Podkarpatská Rus by tak z hlediska ČR neměla být zemí neznámou a nevýznamnou. Společnost přátel Podkarpatské Rusi rovněž připomíná, že Česká republika za více než dvacet let nebyla schopna na území Podkarpatské Rusi zřídit konzulát ani české kulturní centrum.