Články

Mladá autorka se pod vlivem vyprávění své milované babičky, pocházející z Podkarpatské Rusi, vydala na tři měsíce putovat za vlastními kořeny. Cestuje po západní Ukrajině a každým krokem poznává bolesti života tohoto regionu, ale také objevuje různorodé krásy přírody a kulturních památek.

Zveme vás na besedu s Ivanem Latkem, předsedou Klubu TGM v Užhorodě, vydavatelem a významným podkarpatským aktivistou 6. listopadu 2019 v 16,30 hodin v Domě národnostních menšin v Praze 2, Vocelova 3.

Tématem besedy budou události a akce na Podkarpatsku k letošnímu 100. výročí připojení regionu k ČSR, současná situace země, česká a slovenská menšina na Podkarpatsku a jejich spolky. Náš host pohovoří i o projektech připravovaných pro příští období a o ediční činnosti Klubu TGM.

Akademie národnostních menšin a Společnost přátel Podkarpatské Rusi pořádá k 100. výročí připojení Podkarpatské Rusi k Československu kulatý stůl na téma Podkarpatská Rus a Rusíni v českých zemích. Uskuteční se 4. prosince 2019 od 13 hodin v Domě národnostních menšin v Praze.

Tematické okruhy:
Podkarpatská Rus v rámci Československa 1919 až 1939 – Rusíni v meziválečném Československu
Rusíni/Ukrajinci po druhé světové válce v Československu: Rusíni v Československu po roce 1989

„100. Výročí od připojení Podkarpatské Rusy k ČSR"

V Užhorodě ve dnech 9. - 12. 9. 2019

Akci pořádá Masarykovo demokratické hnutí a klub T. G. Masaryka v Užhorodě pod záštitou Pardubického kraje

termín konání:

- odjezd z Prahy v neděli 8. 9. 2019 nočním lůžkovým vlakem

Na podzim vyjde knižní prvotina Barbory Zavadilové s názvem Má rusínská vyšívanka. Pod vlivem vyprávění své milované babičky, která pochází z Podkarpatské Rusi a už od poloviny minulého století žije v Čechách, se mladá autorka Barbora Zavadilová vydala na tři letní měsíce poznávat zemi, v níž se babička narodila a v níž jsou tedy i její vlastní kořeny.

Ze zápisků z této cesty vznikl poutavý rukopis ve dvou rovinách: svět z babiččina někdejšího vyprávění autorka konfrontuje s dnešní situací země, která se ještě stále nevymanila z tradic patriarchální společnosti, s jejími sociálními nerovnostmi, se snahou mnoha jejích obyvatel odjet vydělávat peníze do zahraničí i s lhostejností většiny k vlastní společnosti a zemi.

Barbořiny zápisky odhalují nejen bolesti života tohoto regionu, ale také různorodé krásy jeho přírody a kulturních památek. Autorka evokuje nádheru krajiny, objevuje čtenáři mnohé dosud neobjevené architektonické památky - lidové stavby, staré kostelíky - , ale neopomíjí ani haldy odpadků, všudypřítomnou špínu a nelad. To vše nevnímá jako povrchní turista: oceňuje smysluplné počínání aktivních jedinců a je ochotna sama přidat ruku k dílu, např. při značkování cest v krajině.